Čtyřlístek v náručí sportu

Základní teze vztahu Čtyřlístku ke sportu jsme již nastínili ve stati Čtyřlístek a Sokol, zde se chceme podívat detailněji na jednotlivé členy čtveřice.

Pinďa

Je jednoznačně nejaktivnějším sportovce celé čtveřice (i když umí být i sportovcem pasivním) a je tak říkajíc i jejím ideovým vůdcem, neboť právě on vytyčil základní směr čtyřlístkovského sportování, ve kterém se intuitivně rozchází s oficiálním masovým sportem (je přeci jen vegetariánem) a zakládá zcela novou sportovní tradici, která není ani sportem individuálním. Tato nová „individuální masovost“ je překvapivě úspěšná a ve svém důsledku vede k novému typu sportovního úspěchu „dosahování výkonů a vítězství mimochodem“, kterých si Pinďa připsal hezkou řádku.

Klíčovými díly jsou č. 20 (Zlatá hokejka) – Pinďa vítěz hokejového turnaje, č. 44 (Vládci peřejí) – Pinďa vítěz slalomu na divoké vodě, č. 57 (Fantom stadionu) – Pinďa vítěz rychlobruslařských závodů, č. 69 (Sedlo a stáj) – Pinďa vítěz dostihu a na samé hranici kanonických dílů pak č. 100 (Zvláštní vydání), kde Pinďa zcela mimochodem uštve dálkového běžce Josefa Pádila, trénujícího na světový rekord.


Kde byl ofsajd?
Myšpulín, Velký švih

Bobík

Druhý nejaktivnější sportovec čtveřice. I v této oblasti je jistým protipólem asketického Pindi. Nadán mimořádnou fyzickou silou tíhne intuitivně spíše k těžké atletice (vzpírání, hod kladivem), i když v mladších letech se úspěšně pokoušel i o cyklistiku. Zjevně ale plýtvá svým talentem a sportuje jen nahodile a z donucení. Navíc nedodržuje životosprávu, což v jeho případě vede k nadváze až otylosti. Hubnutí podstupuje nedobrovolně, více méně na nátlak svých kamarádů, a věčné jojo efekty, které obvykle následují, jsou téměř legendární. Přesto kráčí jednoznačně ve stopách vytyčených Pinďou a mimochodem dosahuje mnohých vítězství a rekordů.

Klíčovými jsou pro nás kanonické díly č. 28 (Boj o zlato), kde právě dosahuje vítězství v cyklistickém závodě, č. 47 (Čtyři ve Čtyřlístku, část To všechno jsou svaly), kde si připisuje světový rekord ve vzpírání, a konečně č. 86 (Velký švih), kde již z důvodů poněkud prvoplánově edukativních na finální výkon deuterokanonicky až apokryfně rezignuje.

Všechny tři zmiňované díly mimochodem zcela symbolicky začínají právě Bobíkovým problémem s nadváhou.

Fifinka

...no nic, jdeme dál.

Myšpulín

Intelektuál, vědec, vynálezce, u kterého primárně předpokládáme vztah ke sportu rozporuplný, pokud vůbec nějaký. Což potvrzuje například i kanonický díl č. 44 (Vládci peřejí).

Avšak jako i v jiných případech jen s touto škatulkou u profesora Myšpulína nevystačím. Kanonické díly č. 57 (Fantom stadionu) a 86 (Velký švih) jednoznačně dokládají jeho teoretické znalosti v oblasti rychlobruslení a fotbalu a poodhalují nám i dosud neznámou tvář Myšpulína – fanouška, který kvůli sportovnímu přenosu dokonce neváhá opustit i své milované bádání.

O Myšpulínově praktickém provozování sportu mnoho zpráv nemáme. Amatérsky hraje hokej (Vynález na přání, č. 54), pokouší se horolezení (Ďáblova stěna, č. 39), ale jeho nejslavnějším a esteticky nejvyspělejším výkonem jednoznačně zůstává skok o tyči metodou setřásaní ořechů, ovšem s výraznou Bobíkovou dopomocí (Lovci rekordů, č. 78).


Co říci závěrem?

I v případě sportu vykročil Čtyřlístek společnou, leč pro každého ze čtveřice zcela specifickou cestou, která ale bohužel zákonitě nemohla dojít docenění. Pryč je doba Zátopků, Veselých a Venclovských. V dnešní době realizačních týmů, svítivých kombinéz a proteinových koktejlů není již pro amatérské sportovce staré ražby místo. A tak výkony nadšenců nastupujících na trať jen tak mimochodem, spolu s ostatními, leč osamoceně, a navíc s jednou kšandou či v košili s vyhrnutými rukávy stojí stranou zájmu médií a jsou oficiálními světovými statistikami zcela opomíjeny.