Čtyřlístek přetváří ideje Sokola

Prosloveno 14. září 2008 na Tyršově vrchu u příležitosti žertvy Tyršovi a Fügnerovi pořádáné Clubem zabudnutých Slávů


Čtyřlístek, snad známý stejně jako náš tělovýchovný spolek, je založen na podobných ideálech jako Sokol a vykazuje taktéž nepřehlédnutelnou afinitu k sokolství jak v duchovní, tak fyzické rovině. Stačí jen dát vedle sebe například sokolské heslo Jedinec nic, celek vše vedle hesla Jeden za všechny, všichni za jednoho, které došlo naplnění v kanonickém čísle čísle 72, kde se dostalo dokonce na titul. Navíc Čtyřlístek zřetelně tíhne k tělocviku, všichni mužští členové nosí sokolské trenýrky, celou čtveřici mnohokrát zastihujeme na veřejných sportovištích.

Dejme však znovu ta hesla vedle sebe – Tyršovo Jedinec nic, celek vše a Myšpulínovo Jeden za všechny, všichni za jednoho – už tady cítíme individualistické tíhnutí, které třeskoprskou čtveřici od sokolského mainstreamu zřetelně odlišuje.

Pokud chceme jasně formulovaný názor, či přímo jakousi komprimovanou ideovou stať, souměřitelnou s Tyršovým článkem Náš úkol, směr a cíl, musíme se obrátit na toho člena čtveřice, který nejlépe ztělesňuje čtyřlístkovskou ideu sportu, ano i jeho specifickou obdobu kolokagathia, totiž na Pinďu.



Nesmím kvičet...
Pinďa, Bukanýři na Blaťáku

A kanonické číslo 69 Sedlo a stáj nám dává onu hledanou odpověď. V tomto čísle dochází k definivnímu odštěpení Čyřlístku od oficiálních strukur organizovaného sportu, zároveň ale okamžitě vidíme, že nejde ze strany Pindi, který je na tomto poli jakýmsi mluvčím celé čtveřice, o negaci, ale spíše o povýšení ideje, o její nové promyšlení a novou recepci, navíc shrnuotu v geniálně jednoduchém programatickém hesle. O co tedy jde? V tomto čísle zastihujeme Pinďu na stadionu, kde se dostává do skupiny cvičenců prostných. Na výzvu náčelníka: „Zdraví a sportu zdar!“ odpovídají všichni cvičenci již zautomatizovaným sokolským pozdravem „Zdar!“. Pinďa ale tento kompromis odmítá a odpovídá legendárním heslem „No nazdar!“.



Zde vidíme, jak proti začasté již vyprázdněnému opakování kdysi sdělného pozdravu klade Pinďa svoji, nově prožitou verzi, která sice lexikálně heslo ponechává, ale snímá z něj přežitý patos a přidává čtyřlístkovskou hravost, a to přesto, že sám Pinďa je zrovna v těžké situaci – dostává se do fyzického konfliktu s jedním ze cvičenců a je vykázán ze sportoviště.

To ale pro Pinďu zdaleka neznamená konec sportování či rezignaci na ideály, na nichž je sport založen. Jde o nové vyslání a zakladatelský okamžik – což Pinďa ještě v témže čísle dokazuje jedinečným způsobem, když vypátrá zločin v dostizích a sám pak dostih vyhrává.

Dociluje tedy sportovního výkonu jakoby mimochodem – a toto mimochodnost se pak stane poznávacím znamením čtyřlístkovského dialekticého pojetí sportu, kdy proti přílišnému důrazu na fyzickou kondici, materializovanou dnes již zlidovělým sloganem V zdravém těle zdravý duch, stojí varovné Myšpulínovo: Tělo sílí, hlava se mýlí. A k tomu s Pinďou dodejme jeho pro všechny časy platné

 

NO NAZDAR!