Čtyřlístek a obrazy

Vztah Čtyřlístku k obrazům a výtvarnému umění obecně je veskrze kladný a tento fakt je snadno doložitelný. Pomineme-li, že obrázkový seriál je už ze své podstaty propojen s výtvarným uměním na té nejniternější bázi, kterou si dokážeme představit, je i vztah jeho hrdinů k obrazům nadstandardní. Už v jednom z prvních kanonických čísel (č. 13, Dáma s krokodýlem) neváhá naše čtveřice, spolu s Sherykem Holmepesem, nasadit život pro záchranu obrazu, který se z hradu Krutibrku pokouší ukrást partička vypečených lumpů.

Zájem o výtvarné umění se ovšem neomezuje jen na rovinu teoretickou, jak o tom svědčí studie s poetickým názvem Tři skleničky.

Tři skleničky

Nejznámější a nejcennější obraz s gastronomickou tematikou, který kdy spatřil světlo světa, je bohužel nezvěstný. Když sledujeme bohatou tradici gastronomických motivů v evropském malířství a jdeme od výjevů Pietera Bruegela staršího (Venkovská svatba), k slavné Monetově Snídani v trávě, dostáváme se též k zajímavému Cézannovu Dezertu (1877):


Já ti ukážu, kdo je největší žíjící malíř!
Myšpulín, Velké překvapení


Právě na tento znamenitý obraz navazuje profesor Myšpulín, když maluje své životní dílo, fresku Tři skleničky, příliš pedanskými kunsthistoriky někdy též nazývanou Dvě skleničky a váza:

Zdánlivě se jedná o zakrytí vad omítky nad sporákem v třeskoprském domě Čtyřlístku, kde tři kamarádi poněkud nervózně čekají na návrat Fifinky. Tedy dílo vzniklé na objednávku situace, kterou by menší talent odbyl bílou výmalbou nebo nějakou dečkou, jak ostatně posléze také činí k umění hluchý Pinďa.

Myšpulínův přístup je zcela jiný – i tak banální situace, jako je poškozená omítka, se pro jeho obřího ducha stává pobídkou k výsostné umělecké tvorbě, naprosto originální a zároveň svědčící o znalosti evropských malířských tradic, které ovšem překračuje s dechberoucí odvahou. Myšpulín totiž v Cézannově kompozici Dezert vypouští titulní entitu, totiž vlastní dezert, jako příliš nasládlý, a v suverénním gestu přidává k jedné skleničce další – čímž naznačuje princip lidské pospolitosti a bytostné dvojakosti protikladů. Zároveň baňatou láhev Cézannova obrazu, evokující těžký alkohol, mění na půvabnou vázu s květinami. Tyto tři nádoby symbolizují samozřejmě též ženský princip, zde ztrojený, na nějž svítí slunce, na rozdíl od ženské luny symbol mužský. Máme zde tedy jeden mužský a tři ženské symboly, což zároveň prozrazuje umělcův sen, jeho tajnou touhou po obrácení poměru pohlaví ve Čtyřlístku (známo též jako tzv. Fantazie o třech Fifinkách).


K osudu umělce patří nepochopení – a jak víme, Myšpulínovo dílo bylo nejdříve pohaněno animálním Bobíkem, v jeho zjevně nepodařené snaze o amatérský kunsthistorisums, a posléze zakryto amuzickým Pinďou. Situace o to bolestnější, že z profesorovy reakce jsou jasně rozpoznatelné jeho ambice, které ani v této oblasti nejsou malé. A to zcela oprávněně, dodáváme my. Zkázu pak završuje nová výmalba, diktovaná obavami z Fifinčina příjezdu. V našich srdcích a fantazicích ale dílo žije dál a my věříme, že se někde pod přemalbou v třeskoprském domě opět objeví. Zatím se můžeme alespoň těšit reprodukcí v 70. kanonickém díle Čtyřlístku Velké překvapení.