A nyní již můžeme přejít k tématu, na které jistě netrpělivě čekáte. Otázka citového soužití Čtyřlístku zaměstnávala mnohé, ale jen nemnozí k ní přistupovali s dostatečnou objektivitou a se zájmem striktně diktovaným snahou odhalit objektivní fakta. Ptejme se tedy konečně bez lišáckého pomrkávání a dvojsmyslného pomlaskávání, sine ira et studio:
Výchozí pro nás bylo prvních 110 čísel Čtyřlístku, tedy celý kanonický soubor plus prvních deset deuterokanonických čísel. Tím jsem získali dostatečně rozsáhlý studijní materiál (jen pro představu: 110 čísel, to je více jak 880 kreslených stran a tedy, při průměru osmi obrázků na stránku, zhruba 7040 obrázků), který zároveň můžeme bez dalších omezení, týkajících se zejména vyšších deuterokanonických dílů, brát jako věrohodný zdroj informací o každodenním životě v Třeskoprskách.
Co se z tohoto množství dovídáme o citech? Žalostně málo. Posuďte sami: Dvakrát položil Myšpulín ruku na rameno Pinďovi, dvakrát Pinďa objal Bobíka, jednou Fifinka Pinďu, jednou spolu leží Myšpulín s Fifinkou na jedné dece, jednou tak činí Pinďa s Bobíkem, jednou Fifinka s Pinďou. A to je v podstatě celé. Navíc nic, co by překročilo rámec běžných společenských konvencí. Vycházíme-li z předpokladu, že se v případě Čtyřlístku jedná o duševně i fyzicky zdravé jedince a tedy, že nějaký intimní život mají, je až zarážející, jak důsledně v tomto bodě autoři mlčí. Čili pro další práci nám nezbývá nic jiného, než hledat indicie nepřímé a obrazně řečeno číst mezi řádky nebo snad přesněji mezi obrázky.